Krvavé bubliny: Horor v českém komiksu

Článek byl původně publikován v hororovém magazínu Howard č. 7.

V pohnuté historii českého komiksu se badatelé začali pořádně hnípat teprv nedávno, ale už na to téma stihli vypotit několik úctyhodných (a drahých) bichlí jako Český komiks 1. poloviny 20. století nebo Signály z neznáma: Český komiks 1922 – 2012. Mimo jiné se z nich dozvíte, že domácí komiksovou stopu můžeme sledovat až do druhé poloviny 19. století, kdy v humoristických plátcích napříč celou Evropou vyrašily první satirické stripy. Opravdu zajímavé to začalo být v období meziválečném, ve kterém hitmejkři jako Josef Lada nebo Ondřej Sekora pomohli povýšit komiks u nás na masovou záležitost. Tady se zacementovaly jeho žánry (děti a zvířatka, klubácké seriály, dobrodružné..) a tady zazářily jeho první hvězdy (fachman Ferda mravenec, zemitá venkovanka Pepina Rejholcová, roztomilý psík Punťa, přeušlechtilé Rychlé šípy…), které už tehdy rozšiřovaly svou zónu vlivu i na knihy, gramodesky, divadelní představení či filmy a prodávaly vlastní bonbóny či hračky s ochrannou známkou. Trpělivý děsuchtivý čtenář by možná už zde vykutal nějaký ten pro něj zajímavý záblesk, např. jeden z dílů Sekorova Bedříška a Voříška (1928), který se díky použité technice uhlu mohl pochlubit solidním hororovým feelingem, ale smutným faktem je, že horor na pořadu dne prostě nebyl.

1. Bedříšek a Voříšek (Sekora)
Bedříšek a Voříšek (Sekora)

A nebyl na něm ještě hodně dlouho. Náckové a po nich komanči komiksu příliš nehověli a ti druzí ho promptně hodili na černou listinu coby imperialistický škvár, takže jsme si na první český hororový komiks museli počkat až do roku 1969. Jmenoval se Kolotoč, na pokračování ho (nedo)otiskoval časopis pro mladé Petr a Lucie a asi nikoho dvakrát nepřekvapí že pod ním byl podškrábnutý náš komiksový génius z nejgeniálnějších, Kája Saudek. Kolotoč se svou žánrovou nálepkou hrdě honosil hned pod názvem a jak se praví v mistrově objemném kuríkulu, “4 stránkový komiks o 5 mrtvolách, které byly nalezeny v dosti zohaveném stavu na záhadně zapnutém kolotoči, vyniká temnou, takřka hororovou atmosférou a není těžké se dovtípit, že důvodem nevysvětleného zastavení (komiksu) byla dramaticky názorná morbidnost.” Zmíněná úvodní scéna s kolotočem je skutečně pekelně atmosférická a klidně by mohla otvírat nějaké z giall, které v té době začínaly vystrkovat růžky v Itálii. V témže časopise souběžně vycházel i Saudkův další hororově laděný (a rovněž předčasně ukončený) komiks Věčný návrat, ve kterém naivka Lucie a upjatá Zuzana tráví sychravý večer v odlehlém domě Luciiných rodičů a s hrůzou zjišťují, že se tam s nimi pod postelí ukrývá i hledaný a ozbrojený zločinec.

3. Věčný návrat (Saudek)
Věčný návrat (Saudek)

2. Kolotoč (Pergner, Saudek)
Kolotoč  (Saudek)

„Dejte si pozor – už se stmívá…“ Rychlé šípy, stvořené Jaroslavem Foglarem a Janem Fischerem (po kterém později převzal kresličské žezlo Marko Čermák), v komiksech dlouho jen buzerovaly dospívající čtenáře, ať nepijí na ovoce a pak neskákají přihřátí, pardon, přehřátí do vody. Jen tu a tam je prohnal úchyl mučící ve sklepě psy nebo skončili uvěznění podivínským buranem v jeho ostnatým drátem obehnaném baráku v lesích. To v knížkách Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří pravidelně infiltrovali ultraponurá Stínadla, do kterých se roku 1969 vydali i v černobílém televizním seriálu a rok nato také ve stejnojmenné černobílé komiksové adaptaci. Ukecaná kreslená podoba ale předloze spíš vzala než dala, což platí i o až loni vydané, barevné komiksové verzi třetího a nejtemnějšího dílu, Tajemství Velkého Vonta.

4. Tajemství velkého vonta (Foglar, Čermák)
Rychlé šípy (Foglar/Fischer)

Nejvíc kultovních komiksů si v dalších dvou dekádách připsalo ABC mladých techniků a přírodovědců. Škoda, že se nejmenovalo ABC mladých hororistů, protože pak by Galaxia pánů Václava Šorela a Františka Kobíka z let 1984-1986, o dvou kosmonautech čelících na neznámé planetě záplavě zmutovaných pavouků a vos, určitě víc tvrdila hororovou muziku. Podobných vesmírných půtek s nepřívětivými mimozemšťany (Neuvěřitelná setkání, Ledová planeta) nebo vzbouřenými roboty (Vzpoura mozků, Vzpoura androidů), které odmítly rozvinout jejich hororový potenciál a radši se držely svého sci-fi kopyta, bylo v českém komiksu bohužel víc. Za nejhororovější platí Záhada planety Ghas od Lubomíra Hlavsy, která se objevila v porevolučním komiksovém magazínu Aréna, ale o tom až za chvíli.

5. Galaxia (Šorel, Kobík)
Galaxia (Kobík/Šorel)

Tsunami domácích hororkomiksů se přihnala až s Kometou (1989-1992), kultovním porevolučním komiksovým magazínem zaměřeným na českou tvorbu, který to dotáhl až k 36 číslům a tím i k nálepce nejdéle vydávaného časopisu svého druhu hned po Čtyřlístku. Na této hororové vlně suveréně surfoval Štěpán “Zelený Raoul” Mareš se svými komiksy podle povídek Miloslava Švandrlíka Guláš, Farářova rada a Přeludy a Vadlejch, které po švadrlíkovsku mistrně lavírovaly mezi hrůzou a smíchem, následovaný Janem Patrikem Krásným, který se po průměrných záležitostech Podzemní chodba a Mora vytasil s komediálně-hororovou poetickou peckou Svatební košile podle Erbena. Za zmínku stojí i vícedílné adaptace Wildeova Strašidla Cantervillského (Štěpánková+Štěpánek), Bradburyho Zástupu (Líšková+Růžička) nebo Doyleovy Mumie číslo 249 (Hrdlička+Černoušek), které ale ublížila infantilní kresba. Zdařilým původním kouskem pak byla jednohubka Co ukrývá tma (Petr Lazar), v níž partička trampů čelí ve štolách uzavřeného lomu zmutovanému pažravému monstru z kosmu (Bermudský trojúhelník included). Našlo by se tu toho ještě víc (Strašidelný rytíř, Tajemná kaple) a jelikož Komety dlouho vycházely v socialisticky velkorysém nákladu (až 250 000 kusů), stále na ně narazíte v každém druhém antiku, obvykle i za rozumnou cenu.

6. Kometa Guláš 7. Svatební košile (Krásný)
Guláš (Mareš), Svatební košile (Krásný)

V roce 1991 vyšla nezávisle na sobě 2 první česká hororová komiksová albaZrcadlo a Dračí sémě. Ty měly hodně společného – obě byly adaptacemi zahraničních próz (povídek Zrcadlo, zrcadlo od Pauline K. Prilucik, která u nás vyšla v antologii Volanie o pomoc, a Dračí sémě aka Holubi z pekel od Roberta E. Howarda, která u nás vyšla hned několikrát) a obě byly vázané na komiksové časopisy –  Zrcadlo vydalo komeťácké vydavatelství Comet v rámci vlastní krátkodeché edice Knihovnička Komety a Dračí sémě představovalo třetí sešit z řady Puma. Pod útlým Zrcadlem, gotickým hororem o jedné podezřelé fixaci na neobyčejný titulní kus nábytku, jenž se stane osudným jedné spořádané rodině, byla podepsaná Jana Kupková, a šlo o jakési předčasné završení její výlučně hororové tvorby na stránkách Komety. Ta čítala dvě dobrodružství zeleného emzáckého lidožrouta Mulga (po vzoru vetřelecké série se první díl jmenoval Mulg a druhý Mulgové) a rovněž bad alien storku Princip zla a výtvarně byla charakteristická rozpíjejícími se černými (zlo) a rudými (krev) skvrnami.

8. Zrcadlo (Kupková)
Zrcadlo (Kupková)

Kometě se pokoušela chvíli konkurovat podobná Aréna (1990-1991), ale zabalila to už po pěti číslech. V těch stihla nabídnout i dvě hororem šmrncnutá dílka. Gigant, opatřený burianovskou kresbou Libora Baláka, jinak autora komiksů s pravěkou tématikou, pojednává o letní pohodě u vody narušené objevem nezvykle velkých obojživelníků. Od začátku zdárně buduje napětí (znepokojivé nálezy) a natěšuje na výživnou storku z ranku Čelistí nebo Piraní, aby místo rýsujícího se festovního masakru zničehonic skončil moralisticky zdviženým ukazovákem a postesknutím si, jak lidí kurví přírodu. To v podstatně uspokojivější Záhadě planety Ghas od Lubomíra Hlavsy (jehož poznávacím znamením byly kníraté mužské a sexy ženské postavy) se rostliny na titulní pouštní planetě rozhodnou řešit nedostatek vody vysáváním tekutin z nebohých kosmonautů.

9. Gigant (Balák) 10. Záhada planety Ghas (Hlavsa)
Gigant (Balák), Záhada planety Ghas (Hlavsa)

Pozoruhodný počin pak představoval sborník O (ne)mrtvých jen dobré (2005), nesoucí neskromný podtitul Almanach české comicsové elity. 15 slibných mladých kreslířů (Jerie, Gemrot, Černý, Wsól…) z tzv. generace nula, která vyrostla na Kometě a začala o sobě dávat vědět po roce 2000, do něj nakreslilo každý po svém tentýž akčně-hororový scénář z pera komiksového publicisty Tomáše “Hibi” Matějíčka o efektním účtování se zombíky na nočním hřbitově.

11. O (ne)mrtvých jen dobré
O (ne)mrtvých jen dobré

Krvežíznivý komiksový magazín Crew (1997-) se sice s domácími komiksy nikdy dvakrát nekamarádil a radši se v něm pouštělo žilou angloamerické produkci pro odrostlejší publikum, ale v minulé dekádě šel do sebe. Vyhlásil dvě scenáristicko-kreslířské soutěže, které pomohly na svět dvěma kraťasům, v obou případech hororovým. Ve Forest whispers my name (Crew 22, 2008) od Ivo Skolka a Petra Willerta navštívíme les, který místním s oblibou našeptává koho mají zabít, a Třída smrti (Crew 27, 2010) od mé maličkosti a Lenky Šimečkové vypráví o prokleté třídě na jedné základce, v níž každý rok někdo zemře. Pro zajímavost, Třída smrti se může pochlubit dvěma verzemi – tu druhou, černobílou má na svědomí slovenský výtvarník Andrej Wsól (vyšla 2011 ve slovenském BB Komiksu) – a letos podle ní vznikl i stejnojmenný animovaný film.

12. Forest whispers my name (Skolek, Willert) 13. Třída smrti (Blažek, Šimečková)
Forest whispers my name (Skolek/Willert), Třída smrti (Blažek/Šimečková)

V samostaných komiksových albech dnes s hororem (říznutým fantasy) opakovaně koketuje Petr Kopl a to dvojím způsobem – jednak hravými předělávkami klasiků (Pes Baskervillský, 2011, Dracula, 2012), které hojně prošpikovává odkazy na jiné klasiky, a druhak vlastní tvorbou. Ta zatím čítá Návrat do údolí stínů (2011), o probuzení se v tajuplném baráku plném příšer (první díl zamýšlené série) a Procitnutí(2012), o eskapádách zmrtvýchvstalého teenagera. Kopl si píše sám scénáře a i když jeho cartoonová kresba může někoho odrazovat, každopádně je tím, kdo dnes nejpevněji drží hororový prapor v českém komiksu.

14. Dracula (Kopl) 15. Návrat do údolí stínů (Kopl)
Dracula + Návrat do údolí stínů (Kopl)

Na rovinu se přiznám, že početné české komiksové fanziny (Origami, Aargh!, Zkrat, Pot, Sorrel, Bedeman, Vějíř – sborník české mangy...), se kterými se v minulé dekádě roztrhl pytel, jsem zahlíd jen z rychlovlaku a tak z nich vypíchnu pouze aktuální, sedmé číslo brněnského BubbleGunu. To se celých svých rekordních 260 stran potěšitelně rozhodlo věnovat hororu a ačkoli na žádná žánrová veledíla tu nenarazíte, i tak byste si ho jako hororoví fandové neměli nechat ujít, už proto, že vás nasměruje na řadu kvalitních zahraničních věcí. Odhadem polovina komiksových příspěvků je komediálního ražení a mocně jim vládne lovec českých paranormalit Fanouš (kterému letos vyšlo samostatné album Továrna zkázy, kde se maže se zombíky) od Dana Černého; z těch vážných stojí za pozornost třeba Fňuk od Karla Osohy (o tom, že nočním parkům je radno se vyhýbat i když jste to vy, kdo třímá kuchyňský nůž) nebo duchařské Sídlo od Lenky Šimečkové. Ta má v posledním Aarghu ještě fritzlovského Blátivého muže a v tomhle Howardu si od ní, mě a Adely Hrivnákovej můžete přečíst Zámek hrůzy.

16. Bubble Gun 7 17. Fanouš (Černý)
Obálka BubbleGunu č. 7, Fanouš (Černý)

Abych to shrnul, český hororový komiks má co dohánět. Před rokem 89 prakticky neexistoval, po něm nám 20 let servíroval jen více či méně výživné jednohubky a až v posledních pár letech jsme se díky Petru Koplovi konečně dočkali prvních hlavních chodů. Doufejme, že bude v brzké době následovat vydatná hostina.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s