Miloslav Švandrlík – král české hororové povídky

(Chozeho článek pro hororový časopis Howard)

Přelom 60. a 70. let byl pro český horor poměrně klíčový. Juraj Herz a Jaromil Jireš natočili Spalovače mrtvol (1968) a Valérii a týden divů (1971), Kája Saudek nakreslil první český hororový komiks Kolotoč (1969) a humorista Miloslav Švandrlík přispěl rychle zkultovnělou povídkovou sbírkou Draculův švagr. Ta byla jakousi fúzí jeho dosavadních satir a humoresek ze života malých českých lidiček a jeho vtipného bedekru Pražská strašidla (1968), ve kterém se rozepisoval o původu, výskytu a modu operandi bubáků našeho hlavního města a zkušebně tak ventiloval svou lásku k tajemnu, nadpřirozenu a morytátům. V této fúzi měl samozřejmě svoje pevné místo i jeho dvorní ilustrátor Jiří Winter Neprakta.

Švandrlík


Švagr vyšel rok po Švandrlíkově opusu magnum Černí baroni, kterým soudruhy nahoře – po politickém uvolnění v 60. letech opět utahující šrouby – příliš nepotěšil. A nenaklonil si je ani Švagrem. Nejen že jím protěžované nadpřirozené jevy nezapadaly do přísně materialistické režimní ideologie a příběhy o nich se míjely se socialistickou estetikou, ale Švandrlík se jejich prostřednictvím podobnému krátkozrakému skepticismu ještě otevřeně vysmíval! Tehdejší úzkoprofilovost hororu u nás spolu se švandrlíkovskou čtivostí nicméně vedla k tomu, že se ze Švagra – stejně jako z Baronů – stal po antikvariátech hojně vyhledávaný titul a kultovní záležitost.

Na pokračování si čtenáři (stejně jako u Baronů) sice museli přes dvacet let počkat, ale po revoluci se se sbírkami Švandrlíkových hororových povídek roztrhl pytel. Odstartovala to Mladá fronta vydáním sborníku s brakově senzačním názvem Příšerná smrt krásné dívky (1990), ke kterému Státní nakladatelství technické literatury přidalo Rakev do domu (1991) a Česká expedice propasírovala několik mistrových hororových povídek do svého (nikoli primárně hororového) souboru Sexbomba na doplňkovou půjčku (1991). Rok nato přispěchalo vydavatelství Petrklíč se Zazvoňte mi umíráčkem, kde Nepraktovy ilustrace výjimečně nahradily atmosférické fotografie Martina Hrušky a v téže době se také tři švagrovské povídky – Guláš, Farářova rada a Přeludy a Vadlejch – dočkaly zdařilé komiksové podoby od Štěpána Mareše, budoucího autora Zeleného Raoula v Reflexu, a byly otištěny v komiksovém magazínu Kometa.

Po oné první brožované vlně se v polovině 90. let zmocnilo Švandrlíkových hororů vydavatelství Madagaskar a dopřálo hravě nazvané sbírce Kdo se bojí, nesmí na hřbitov (1995) a reedici Draculova švagra (1996) pevnou vazbu. Švagr se ve stejném roce dočkal i stejnojmenného televizního seriálu v režii Karla Smyczka a v produkci TV Nova, který se ale údajně nelíbil samotnému bossovi Novy Železnému a ten efektivně zabil jeho sledovanost tím, že ho nechal poprvé a naposledy vysílat v příliš pozdních hodinách (viz. Seriály od A do Z, Jiří Moc, 2009). Do třetice pak Madagaskar vydal výbor Draculův zlověstný doušek, který na Švagra navazoval nejen názvem, ale hlavně tím, že všechny povídky v něm byly původní. Ostatní jmenované polistopadové sbírky totiž každá vždy část švagrovských povídek recyklovala a někdy tvořily recyklované povídky i polovinu obsahu.

 Clipboard04

Na přelomu tisíciletí vyšla u vydavatelství Camis další hororová výběrovka Zubatá za krkem (2001) a pětice švagrovin otevřela sbírku hororových povídek Kostlivec v kredenci (2003, Gumruch DTP), která dále zahrnovala povídky pánů Jiřího Kosa a Štěpána Zavadila.  A pak už si Švandrlíka urvalo pro sebe vydavatelství Epocha, které mu postupně vydalo pět zcela původních povídkových antologií Draculův temný stín (2003), Markýz de Sádlo (2005), Přesýpací strejda (2006),  Hajlující upír (2006) a Draculův poslední doušek (2011), a výběr starších povídek 100 nejlepších hororů (2004) navrch. Polovinu zmíněných knih ilustroval tradičně Neprakta a polovinu Jarmila Růžičková. V roce 2011 pak natočil Vladimír Michálek pro Českou televizi druhý televizní seriál podle švandrlíkovských mysteriózních povídek nazvaný po jedné z nich Okno do hřbitova, který se natáčel v Brně a autor článku si v něm zahrál jako komparsista. Ale podobně jako v případě Smyczkova seriálu o žádnou filmařskou ani diváckou pecku či snad instantní klasiku nešlo. Miloslav Švandrlík se ho už bohužel nedožil – zemřel roku 2009 ve věku 77 let.

okno do hrbitova

Hororový guláš a la Švandrlík

Nejznámější a nejoblíbenější Švandrlíkovou hororovou povídkou je Guláš, kde hlavní hrdina pátrá po temném tajemství výjimečně lahodného guláše. Jak a z čeho kuchtil Švandrlík svoje horory ve Švagrovi a dalších sbírkách? Tady máte recept.

1) Hezky česky

Největší devízou Švandrlíkových hororů je, že jsou do morku kostí české. Jejich nezaměnitelně českou chuť a aroma způsobují zejména tři ingredience – humor, lokalizace a postavy – které si zaslouží samostatně rozepsat. Patří k tomu ale i styl vaření, kterým má Švandrlík blíž k Babicovi než k Pohlreichovi. Jeho jednoduché lidové rychlovky zkrátka uspokojí spíš chutě nenáročných strávníků než žánrových labužníků, pro které mohou mít mnohdy pachuť banality, předvídatelnosti, trapného figurkaření či stařecké uslintanosti. V oné jednoduchosti je ale síla a tak jako tak, česká hororová kuchyně není zas tak bohatá, aby mohl být tento chod s klidným svědomím vynechán.

2) Humor

“Švandrlík a Neprakta nejsou z autorů, kteří by čtenáře především rozplakávali a proto jim patří dík za český horor s úměrnou dávkou humoru.” – Z předmluvy k Draculově švagrovi

Švandrlík, to je nomen omen. Švanda byla s jeho Černými barony i žáky Kopytem a Mňoukem a často je i s jeho strašidelnými povídkami, které bývají silně kořeněny nadhledem, ironií a (černým) humorem. Ne, že by neuměl vážné horory, viz. právě Guláš (a většina povídek uvedených ve výběru níže), ale pokud máte z neseriózního přístupu k žánru pálení žáhy, Švandrlíkovo menu prostě nebude úplně pro vás. Bránici vám můžou polechtat pro něj typické svérázné postavičky a jejich potupné eskapády, nejčastěji pak konfrontace s nadpřirozenem, vtipné popisy, obraty nebo hlášky, či až anekdotické pointy. Tedy pokud celá povídka nepůsobí rovnou jako rozepsaná a špatně maskovaná anekdota. A obrázky karikaturisty Neprakty se s oním komediálním řízem rozhodně chuťově netlučou.

3) Lokalizace

Jitka tu nádhernou chalupu přímo bytostně nenáviděla. (Zcela nezbytná vražda)

V drtivé většině případů bývá děj zasazen do českého prostředí – do konkrétního nebo anonymního města, nebo – což je pro Švandrlíka nejtypičtější – na vesnici (Guláš, Doktor Domián, Ďábel z Kujče) či odlehlou chalupu (Sokolí hnízdo, Zcela nezbytná vražda, Nepožádáš manželky bližního svého), případně myslivnu (Šumavský upír) či hrad (Poprava na Krambergu, Mstivý šašek). Výjimečně je schopen zamíchat vše dohromady jako ve Farářově radě, kde líčí trojici tragédií, z nichž se jedna odehrává na chalupě, druhá ve městě a třetí na vsi. Vesnice (nesoucí libozvučné české názvy jako Habrov, Vilnaře, Žírec nebo Topinky) a chalupy pro něj představují místa stojící na okraji civilizace (“Sulov – to je konec světa.”), kde se může stát cokoli (nepěkného) a také se to obvykle stane. Opouštějí-li ve Švandrlíkovy postavy bezpečí civilizace, podepisují si tak rozsudek smrti, protože namísto vytouženého klidu padají do osidel zla.

4) Postavy

Postavy bývají až na výjimky (Anatol z Guláše, Arne Vulkán z Uškrcené laborantky) nositeli běžných českých jmen a – stejně jako v případě názvů vesnic – libozvučných příjmení (Vadlejch, Koněra, Murný, Domián, Rorát, Šošolák, Žouželík), někdy až roztomile hravých (Valentin Krocánek, Matýsek Louda, Odolen Kardaš). Postavy ale nejsou české jen díky svým jménům, ale také tím, že jde většinou o obyčejné lidi s obyčejnými problémy (asi nejoblíbenějším je nevěra) a dobovým životním stylem (výpravy na chalupu, snobské skupování starých mlýnů). I nadpřirozeno mívá u Švandrlíka často zemitý charakter, jednoznačně vycházející spíš z pojetí strašidel v našich pohádkách, než ze západní hororové produkce.

5) Erotika

Humor, horor… a erotika. Tenhle hororový guláš není hojně kořeněn jen humorem, ale také erotikou. Hlásá to už později několikrát variovaná obálka Draculova Švagra, na níž se upír zakusuje do krku vnadné rusovlásky, skromně (ne)oděné do průhledných šatiček. Švandrlík si libuje zejména ve spankingu (Poprava na Krambergu, Nesprávné tělo) a zvrhlých nočních orgiích v režii vilných monster (Doktor Domián, Ďábel z Kujče), ke kterým přihazuje i nějaké to znásilněníčko (Pomsta doktorky Galhové, Setkání v parku) a na scénu přivádí jak femme fatales (Sokolí hnízdo), tak půvabné naivky konfrontované s tvrdou životní realitou (Filmová zkouška). Dlužno podotknout, že v dnešní přesexualizované době vzbudí Švandrlíkova krotká braková erotika spíš úsměv než mravenčení v intimních partiích, což platí i o Nepraktových, často celostránkových ilustracích zmíněných scén.

 svandrlik a erotika

6) Čtivost

Dítě, které mělo zemřít, spokojeně vrnělo v kočárku. (Bláznivý Lorenc)

Vedle českosti a vtipnosti se Švandrlíkovi rozhodně nedá upřít čtivost. Ivo Fencl mu ve svém článku 292 hororů Miloslava Švandrlíka vysekl poklonu zato, že je mistrem “prvních vět”, kterými dokáže efektně i efektivně otevřít text, s čímž nelze než souhlasit. Švandrlíkovy první věty bývají úderné, okamžitě vtáhnou čtenáře do děje a nezřídka v nich bývá ukryt klíč k celému příběhu. Např. Imitátor začíná nenápadným popisem mrazivého počasí, jež ale sehraje ve finále příběhu důležitou roli, stejně jako v úvodu Filmové zkoušky zmíněný půvab hlavní hrdinky. Švandrlík používá několik typů prvních vět:

Věty s tajemným či dramatickým příslibem:

Byt, do něhož jsem se nastěhoval, nikdo nechtěl. (Okno do hřbitova)

“To snad nemohl udělat člověk,” se širokým gestem pronesl Válek a trochu bezradně zamrkal na kapitána Vápence. (Vražda slečny Švejdové)

Vezmete-li si za manželku promovanou zooložku, v žádném případě se neyvyhnete komplikacím. (Draculův švagr)

Věty popisující výrazné rozhodnutí/změnu v životě hrdiny, jež startuje příběh:

Zcela nečekaně se Pavlásek rozhodl odjet učit na venkov. (Doktor Domián)

Rozhodl jsem se, že Svatavu zabiji z těchto důvodů. (Geniální plán)

Martin Pála se oběsil. (Nepožádáš manželky přítele svého)

Věty popisující momentální rozpoložení hrdiny:

Slávka se výborně bavila. (Šumavský upír)

Irena se na Pavla zlobila. (Břitva)

Doktorka Soňa Galhová žila již několik neděl jako v tranzu. (Pomsta doktorky Galhové)

Věty popisující hrdinu samotného:

Pan Sobol je koncentrovaná tajuplnost. (Druhý svědek)

Herec Martyn, zasmušilý a morózní patron, byl v podstatě dobrák, i když se o něm vyprávělo ledacos. (Trojbarevná Penelopé)

Doktor Dobeš neměl rád, když ho v noci někdo budil. (Bojím se, doktore!)

Švandrlíkovy první věty ale jen předjímají lehkonohé a vypointované vyprávění, které rychle odsýpá i díky faktu, že povídky bývají kraťoučké – průměrně mají 3-4 stránky.

7) Subžánry a témata

Příběhy duchařské (Pohřební vůz, Farářova rada, Důkaz ze záhrobí), upírské (Šumavský upír, Draculův švagr), s monstry a vrahy lidskými (Geniální plán, Bláznivý Lorenc) i nelidskými (Doktor Domián, Tygrodlak), detektivky (Vražda slečny Švejdové) či anekdoty se strašidlem v hlavní roli (Okno do hřbitova, Čarodějnice) nebo prostě jen anekdoty, u kterých se sami sebe ptáte, co dělají mezi horory, tam všude je Švandrlík jako doma. Mezi jeho oblíbená témata pak patří vražda manžela/manželky, nevěra, pomsta (za nevěru), ale hlavně souboj “skeptika s mystikem”, tedy střet zarputile racionálního jedince s věcmi mezi nebem a zemí (Druhý svědek, Boj s mystikem, Důkaz ze záhrobí, Trojí leknutí Roberta Brůny), přičemž Švandrlík tyto jedince léčí zásadně šokem.

8) Já, truchlivý Bůh

Švandrlík si zřetelně užívá onoho božství vyhrazeného spisovatelům, oné moci, kterou vládnou nad svými postavami a jejich osudy. A je Bohem nadmíru zlomyslným a krutým – nestačí mu lidskou malost jen vypíchnout, musí ji i zapíchnout. Nechává své postavy naivně snít nebo chladnokrevně spřádat i provádět zločiny jen proto, aby se jim a jejich snaze pobaveně vysmál, šmahem ji obrátil proti nim samotným a tak je potrestal, přičemž trestem je často smrt. Inu, postavy míní, bůh Švandrlík, mění…  a zdaří-li se nějaké postavě její vražedný či jiný plán, bývá to dílem šťastné náhody nebo proto, že odhalení celého plánu čtenáři je pointou příběhu. Zlo – ať lidské či nadpřirozené – bývá ve Švandrlíkově světě nelítostné, neporazitelné a věčné a hrdina mu nevyhnutelně podléhá. Bohužel, díky tomuto neměnnému modu operandi vám jeho povídky už záhy začnou připadat z dálky předvídatelné.

13 x švandrlíkovský horor

Guláš

Když tramp Anatol ochutná ve vesnické hospodě extrémně chutný guláš, je pevně rozhodnut neodejít bez jeho receptu. Když se ho ale dozví, rychle ho přejde chuť… Asi nejznámější švandrlíkovský horůrek, který vychází z klasické městské legendy. Byl zfilmován jako studentský film a jako epizoda nováckého seriálu (s Arnoštem Goldflamem coby Anatolem) a také adaptován do komiksu Štěpánem Marešem (Zelený Raoul). Ten se rozhodl být švandrlíkovitější než Švandrlík a vážnou předlohu odlehčil karikaturní kresbou a řadou vizuálních vtípků ve stylu svého druhého oblíbence, Káji Saudka. Což ale neznamená, že z některých obrázků v jeho komiksu neběhá mráz po zádech.

 svandrlik gulas

Geniální plán

Povídka psaná sugestivně v první osobě z pohledu psychopata, který pojal geniální plán na vraždu své nic netušící manželky. Zfilmována v rámci nováckého seriálu s Jiřím Lábusem a Evou Holubovou.

Doktor Domián

Učitel Pavlásek odjíždí učit do pochmurné vesnice Marpov. Zjišťuje, že vísku už léta sužuje tajemný a krutý doktor Domián, vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi. Švandrlíkova chudokrevná variace na Draculu, opět zfilmována v rámci nováckého seriálu.

Imitátor

Hlídač Koněra svým talentem imitovat jiné dosud jen neškodně bavil své okolí. Teď se ho ale rozhodl využít jako nástroj rafinované smrtící pomsty. Výborný vážný horor o doslova mrazivé pomstě z rukou obyčejného, “v kolektivu oblíbeného” člověka.

Poprava na Krambergu

Málek se při návštěvě hradu po letech setkává se svým bývalým spolužákem Petrem a nechá se od něj přemluvit k morbidní hře v hradní mučírně… Poprava se situováním na odlehlé místo, erotickým laděním a pointou nápadně podobá povídce Sokolí hnízdo, oproti níž ale nabízí atraktivnější prostředí i děj. Obě povídky byly zfilmovány v rámci nováckého seriálu, Poprava pod lehce pozměněným názvem Láska na Kramberku.

Trojbarevná Penelopé

Mizantropický herec Martyn má zvláštní schopnost přivodit neštěstí svým nepřátelům a jediného přítele, oddanou trojbarevnou kočku Penelopé. Když je Penelopé brutálně zabita, Martyn je rozhodnut ji pomocí své schopnosti krutě pomstít. Námět nápadně podobný britskému mysterióznímu románu a filmu Dotek medůzy, které ale Švandrlík svou povídkou o několik let předběhl.

Ďábel z Kujče

Jedna po druhé začínají ženy a dívky v zapadlé vísce Kujč tvrdit, že s nimi po nocích zvrhle obcuje Ďábel vtělený do nenápadného přivandrovalce Ondřeje Knapa. Je to pravda, nebo jde jen o vyvrcholení Knapových celoživotních problémů s hysterkami?

Nesprávné tělo

Troll, zlomyslná bytost ze severských zemí, která okupuje těla čerstvě zesnulých lidí a v nich dál řádí, se nedobrovolně ocitá v Praze a ve vypůjčeném těle noc co noc týrá nevinnou dívku. Pokud se vám zamlouval spanking v Popravě na Krambergu, tak si Nesprávné tělo zamilujete. Zajímavostí budiž, že námětově podobný pozdější americký film Padlý anděl (1998) s Denzelem Washingtonem končí identicky.

Lojza

Neškodný exhibicionista vyráží do akce a netuší, že se sám stane obětí mnohem nebezpečnějšího devianta…

Důkaz ze záhrobí

Pan Trubač je sice bytostný skeptik, ale nechá se přemluvit k účasti na spiritistické seanci. Na ní se podaří omylem vyvolat ducha markýze de Sade a zvrhlý šlechtic udělí skeptikovi zásadní lekci.

Břitva

Je večer, Irena je sama doma a netrpělivě čeká, až se vrátí její manžel, protože ve městě řádí brutální vrah žen. Povídka byla zfilmována v rámci nováckého seriálu a Švandrlík k ní později připsal i povídku Zvědavost, která stejnou výchozí situaci rozvíjí opačným směrem.

Imbecil

Obecního blázna srazí auto a on následně začne tvrdit, že je ve skutečnosti mužem, který byl před lety zavražděn… Povídka byla zfilmována v rámci seriálu Okno do hřbitova.

Farářova rada

Na venkovské faře se mladý muž svěřuje faráři, že si je jistý, že se brzy stane obětí rodového prokletí – předčasně zemře a poté se bude dál zjevovat jako duch… Po Guláši druhý švandrlíkovský horor adaptovaný do komiksu Štěpánem Marešem a otištěný v Kometě.

Závěrem

Ve stínu humoristického díla díla Miloslava Švandrlíka se krčí jeho méně známá, ale svým způsobem ještě významnější tvorba hororová, významnější proto, že zatímco o humor česká kultura nouzi neměla a nemá, s horory už to tak slavné není. Švandrlík nejenže uměl oboje, ale uměl to i spojit, a zanechal po sobě bohaté dědictví hororových povídek, z nichž několik desítek lze označit za vynikající, ať už nápady, čtivým stylem nebo pevnou ukotveností v českém prostředí i nátuře. Pro každého hororistu povinná četba a jeden ze základních kamenů jeho hororové knihovničky.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s