Pozvánka na premiéru Hladové řeky

Hladová řeka plakát

Hladová řeka

Postprodukce Hladové řeky, našeho nového hororového kraťasu, který jsme tři roky po odpadu! natočili loni v září na brněnské přehradě, finišuje! Premiéra proběhne samozřejmě za účasti celého štábu 21. dubna ve 20:00 v brněnském klubu Eleven (kde měli kdysi premiéru i Pionýři hororu) v rámci společného promítání s hororem Kyselý dech od karvinských hororových matadorů Horrorwatch.  Rozhodně si nenechte ujít, těšíme se na vás! 🙂

Trajler Hladové řeky (za který patří díky Robertovi Zlobertovi):

Recenze: Ve spirále hrůzy Junji Itóa

Středoškolačka Kirie žije v přímořském městečku Kurouzu. Když se jí její kamarád Šuiči svěří s pocitem, že město je prokleté, a žádá ji, aby s ním z města utekla, nechápe, co tím má Šuiči na mysli. Pak ale Šuičiho otec začne propadat podivné posedlosti spirálami všeho druhu, což vyvrcholí tím, že spáchá bizarní sebevraždu. Stejnému šílenství vzápětí podlehne i Šuičiho matka a brzy epidemicky zasáhne i Kiriiny spolužáky a ostatní obyvatele městečka. Všude v Kurouzu se objevují zlověstné spirály, kolem nichž se roztáčejí děsivé události. Je městečko skutečně prokleté?

 

Celý příspěvek

9 nádherne morbídnych momentov z prírody

Milujem horor a odmalička mám aj slabosť pre prírodu (ktorú by som najradšej dotiahla celú do nášho 3+1, ako by vám iste so slzou v oku potvrdil môj muž) a tak som sa rozhodla dať dokopy článok so zaujímavými fotkami a videami, ktoré spájajú makabrózno a krásu. Pretože ako vedeli už prekliati básnici, smrť a krása sú nerozlučné sestry.

1. Slané jazero Natron v Tanzánii

j

cz.pinterest.com

Toto jazero má taký vysoký obsah soli, že zvieratá, ktoré v jeho okolí umrú sú po smrti prakticky mumifikované. Nezmenia sa však okamžite v kameň, ako by sa mohlo zdať z obrázkov – na fotky ich naaranžoval fotograf Nick Brandt.

Celý příspěvek

Film To není moje sestra!

A prý že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. S To není moje sestra! jsme dokonale zopákli úspěšný model Třídy smrti – tedy na začátku (leden 2014) jsme napsali povídku (která momentálně bojuje v literární soutěži Poviedka Istroconu, tak nám držte palce), potom vznikla její komiksová adaptace, opět nakreslená nesmírně talentovanou Lenkou Šimečkovou, a následně filmová adaptace, opět natočená neméně talentovaným Pavlem Soukupem. S ohledem na to, že šlo tentokrát jen o dvě děti a ne o celou třídu potažmo školu, to Pavel risknul s dětskými herci (kteří nebývají tak poslušní jako animované postavy) a v průběhu léta 2014 natočil hraný film. A stejně jako se Třída objevila v prvních, námi produkovaných Pionýrech hororu a stala se jejich nejlépe hodnoceným snímkem, tak se Sestra objevila a zazářila v druhé sérii, a aktuálně je i nejlépe hodnoceným snímkem z celé série (stejně jako jím byla v první sérii Třída smrti). Z čehož máme všichni velkou radost. 

Komiks To není moje sestra!

Stejně jako u komiksu Zámek hrůzy, i u Sestry jsem námět nosil pár let v hlavě, než mi ho Shirley v lednu 2014 pomohla definitivně doklepnout, hodit na papír jako povídku a poslat ji Lence Šimečkové, jestli by ji nechtěla nakreslit. Chtěla a tak se završila volná trilogie našich společných komiksových dětských hororů Třída smrti, Zámek hrůzy a To není moje sestra! Komiks vyšel až na jaře 2015 v Aarghu! a Howardu a v té době se k němu připojila i stejnojmenná filmová verze původní povídky, režírovaná Pavlem Soukupem.

Stáhněte si komiks jako PDF:

To není moje sestra!↓

Smrt ve Stínadlech

(Chozeho hororová povídka v duchu Jaroslava Foglara)

Já, Hačiřík Emil ze Stínadel, prohlašuji dobrovolně a za zcela jasného vědomí toto:

Umírám a mým vrahem jsou Stínadla. Když jsme před týdnem vylovili s Širokem ježka v kleci ze stoky pod svatojakubským kostelem, cáklo mi do úst stokové bahno, ta černá žluč a jed vylučovaný Stínadly. Hned se mi udělalo zle a dosud ležím s horečkou, jež mě čím dál víc sžírá a rozkládá a jistě bude příčinou mé smrti. Tu horečku mi přivodila Stínadla jako trest. Trest za to, že jsem jim vyrval víc tajemství, než kdokoli jiný, a že jsem nahlédl do jejich pokřivené duše a nepřišel z toho o rozum. Ale nepřicházím o něj právě teď, kdy se potácím na prahu smrti?
Jak to bylo s vylovením ježka jsem již vypsal Rezavým klíčům. Byla to jediná vontská parta, co mě mezi sebe přijala, když jsem se sem před dvěma lety přestěhoval. Pro ostatní Vonty jsem byl jen přivandrovalec, se kterým nechtěli nic mít. Abych se jí odvděčil, předal jsem partě klíče od Vránovy skrýše a teď jim i sepsal, jak to bylo s ježkem, po němž se usilovně pídí jako všichni Vontové, jen z jiného důvodu. K ničemu jim to ale nebude. Přes Uctívače ginga se do skrýše nedostanou a ježka má Široko a tomu ho nikdo nevezme. Na ničem z toho ale nezáleží. Je tu jiné, mnohonásobně důležitější a hrozivější tajemství, za jehož odhalení brzy zaplatím cenu nejvyšší a které se mnou nesmí zemřít. Ale od začátku.

stinadla2

Celý příspěvek

Strach a smrt v díle Jaroslava Foglara

(Chozeho článek pro hororový časopis Howard)

“Veliké a děsivé tajemství leželo zaprášené někde ve spleti ulic města, v tajemných zákoutích, dvorech a věžích. Tajemství, kolem kterého přecházely celé generace hochů, až osud rozhodl, aby Rychlé šípy začaly nevědomky rozplétat jeho vlákna, zamotaná a zpuchřelá.” (Záhada hlavolamu)

Minule jsem pitval pozapomenutý hororový odkaz humoristy Švandrlíka, dnes si posvítím na dalšího populárního domácího autora, jehož si nespojujeme s hororem, ačkoli v jeho díle o hororové prvky není nouze a některé jsou dokonce notoricky známé.

široko
Celý příspěvek

Guláš: nášup

(Krátká hororová povídka od Chozeho a Shirley v duchu Miroslava Švandrlíka)

Rychle to děvčata dodlábněte a šup na oběd! volala přes řinčení školního zvonku učitelka Tláskalová na své svěřenkyně z právě končící hodiny vaření. Skupinu šesťaček v kuchyňských zástěrách ale ke konzumaci pokrmů, které v rámci předmětu vlastnoručně připravily, nebylo třeba nijak pobízet. Stejně jako jejich pedagožku, ani je totiž oběd ve školní jídelně rozhodně nelákal.

Tláskalová se přitočila ke dvěma z nich, Lence a Adél, a zaševelila nad jejich svíčkovou: Lenko, zase taková dobrota, jak ty to děláš? Lepší kuchařku jsem tu neměla! Ty nevaříš, ty přímo čaruješ! Škoda, že nevaříš ve školní jídelně místo Břevnové!
Celý příspěvek

Miloslav Švandrlík – král české hororové povídky

svandrlik a erotika

(Chozeho článek pro hororový časopis Howard)

Přelom 60. a 70. let byl pro český horor poměrně klíčový. Juraj Herz a Jaromil Jireš natočili Spalovače mrtvol (1968) a Valérii a týden divů (1971), Kája Saudek nakreslil první český hororový komiks Kolotoč (1969) a humorista Miloslav Švandrlík přispěl rychle zkultovnělou povídkovou sbírkou Draculův švagr. Ta byla jakousi fúzí jeho dosavadních satir a humoresek ze života malých českých lidiček a jeho vtipného bedekru Pražská strašidla (1968), ve kterém se rozepisoval o původu, výskytu a modu operandi bubáků našeho hlavního města a zkušebně tak ventiloval svou lásku k tajemnu, nadpřirozenu a morytátům. V této fúzi měl samozřejmě svoje pevné místo i jeho dvorní ilustrátor Jiří Winter Neprakta.

Švandrlík
Celý příspěvek

Komiks Zámek hrůzy

K Zámku hrůzy mě inspirovala krátká zprávička na poslední straně Blesku o australské dívence trpící zvláštním postižením, kdy ji při jakémkoli leknutí hrozí smrt udušením. Hned mě napadlo, že by to byla ideální postava do nějakého hororu a když jsem přemýšlel, do jaké děsivé situace ji zasadit, vzpomněl jsem si na to, jak jsem se jako malý bál pouťových zámků hrůzy. Za chvíli jsem měl příběh načrtnutý, ale dlouho mu chyběla zajímavá pointa. Nakonec jsme ji vybrainstormovali s Shirley a o nakreslení příběhu požádali Lenku Šimečkovou, která mi předtím nakreslila Třídu smrti. A pak jen žasli nad tím, jak se od té doby parádně vykreslila. Tajně s Shirley doufáme, že i tenhle náš komiks jednou někdo zfilmuje a mezitím jsem načrtl několik dalších příběhů s jeho unikátní hrdinkou.

Stáhněte si ↓komiks jako PDF↓